Nepříliš známá nebo diskutovaná událost, která v měřítku celého konfliktu neměla příliš velký dopad, za to měla dopad obrovský na vývoj tehdejšího vojenství.
Po té, co v roce 1477 u Nancy padl burgundský vévoda Karel Smělý, vznikl spor o jeho dědictví - na jedné straně stál francouzský král Ludvík XI., na straně druhé manžel vévodovy dcery Marie Burgundské, arcivévoda Maximilián Habsburský.
Válečný konflikt otevřel Maximilián obležením pevnosti v Therouanne v létě 1479.
Jeho armáda se skládala především z vlámské a burgundskě pěchoty, zhruba 4000 střelců především z palných zbraní, a celkem 1650 jezdců, z čehož polovina počtu byli burgundští rytíři.
Vzhledem k tomu, že na straně budoucího císaře bojovala řada burgunďanů, kteří zažil drtivou porážku u Nancy, měl tehdy dvacetiletý Maximilián dost kvalitní poradce a přípravu. Jacques Savojský, inspirován nezdary Maximilánova tchána, které osobně zažil, se zasadil o to, aby vlámská pěchota byla cvičena ve švýcarském stylu, s píkou o délce 4-6 m. Vlámové, kteří stáli za Maximiliánem, vojsko vybavili poměrně kvalitně i co do ochranného odění.
Naproti tomu francouzské královské vojsko, vedené Philippem de Cevecouer, budoucím maršálem, bylo složené především z jízdy a střelců - 3600 rytířů, 3600 jízdní lukostřelců, k čemuž měl ještě 8000 lukostřelců, a nějaké další počty pěchoty a artilérie.
Bitva samotná se pak nejspíše odevrála v travnaté rovině. Maximilián své vojsko rozdělil do dvou obřích čtverců pikenýrů a halapartníků uprostřed celé formace. Po stranách pak byla jízda, přičemž levé křídlo bylo o něco slabší. Střelci byli připravení před formací. Maximilán sám stál v první řadě mezi pikenýry.
Francouzská formace pak byla rozdělena do tří velkých skupin. Střed byl složen ze střelců, za nimiž byla těžká jízda, a zbytek lehké jízdy a část rytířů byl po stranách. Podobně jako u Maximiliána, artilérie byla před formací jako takovou.
Bitvu započala francouzská strana jízdním útokem na křídla, přičemž slabší levé křídlo arcivévodovy armády se jim podařilo odehnat a rozprášit, načež se navázali v lítém boji se silnějším pravým křídlem.
Tam už takový úspěch nezaznamenali, byli zastaveni těžkou jízdou a podpořeno částí pěchoty.
Na levém křídle Maximiliánovy formace se chystala francouzská těžká jízda prorazit pikenýrskou formaci, na což ovšem neměli dostatek síly - mimo jiné proto, že jízdní lukostřelci dále pronásledovali uprchlou jízdu s cílem vyplenit tábor.
Tou dobou se dalo do pohybu i srdce Crevecouerovy armády - 8000 střelců snadno získalo výhodu nad burgundskými střelci, kteří bránili artilérii. zasypáni šípy, a doraženi úderem francouzské jízdy se se Burgunďané dali na útěk. To umožnilo Francouzům získat cenné kanóny, které byly obráceny a namířeny proti masivním čtvercům vlámské pěchoty.
V tu chvíli to vypadá, že francouzská armáda má Maximilána na lopatě - obklíčení skoro ze všech stran, očekávají, že soupeři zasadí rozhodující úder.
Následuje opět jízdní těžké jízdy Francouzů, který opět páchá poměrně velké škody, ale zárověň se také jednomu ze čtverců daří své nepřátele porazit a obrátit na útěk.
Francouzští střelci se snaží pálit na pochodující pikenýrské útvary, ale střelba z luků nemá díky kvalitní výzbroji a množství pík, které zaplňují prostor před vojáky jako takovými, valný efekt.
Více se daří artilérií - ale pravděpodobně se jim nedaří palbu udržet v dostatečné kadenci.
Každopádně bitva se velmi rychle obrací v prospěch vlámské pěchoty, kdy se oba čtverce plně obrací na jízdu, kterou díky delším tyčovým zbraním likvidují a obrací na útěk.
Francouzští střelci, sledující neefektivitu vlastní činnosti a útěk výkvětu francouzské jízdy, je velmi rychle následují a rovněž berou do zaječích. Podobně tomu činí i jízdní lukostřelci, kteří se na začátku bitvy vydali rabovat tábor.
Odhadované ztráty jsou kolem 1300 padlých Francouzů a mnohem více zajatých, a zhruba 5000 padlých na Maximiliánově straně (především burgundských střelců a jízdy, kteří nevydrželi náraz těžké francouzské jízdy).
Bitva u Guinegate tak končí Maximiliánovým vítězstvím.
Maximilián sám v se v bitvě projevil jako velmi odvážný vůdce, který neváhá riskovat vlastní život při ochraně svých přátel a vojáků - za příklad může posloužit to, že se spolu s několika Němci, Jossem de Lalaing probil zachránit obklíčeného rytíře Karla de Croy, kterému prasknul třmen a byl shozen z koně.
Je to také poprvé, kdy vítězí nešvýcarské vojsko použitím švýcarské taktiky, a zdařilý experiment stanoví precedent pro budoucí výcvik pěchoty v Říši. Od roku 1482 tedy začínáme postupně slýchat o Landsknechtech.
Maximiliánův experiment tak porazil profesionální, moderní vojsko silného státu, opřené o hluboké zkušenosti ze Stoleté války a dalších konfliktů.
Francouzi, poučeni z této porážky, reformují svoji armádu od základů, a končí s najímáním lukostřelců, a přecházejí rovněž na píky.
Dnes pozapomenutá bitva tak značí konec popularity anglického stylu vojenství na kontinentě.
Pro ilustraci pak přikládám zbroj z dílny Lorenze Helmschmieda, kterou Maximilán pravděpodobně měl v této bitvě, a to pod šarlatovou saténovou róbou. Dnes ji známe jako exponát A60 z KHM Wien.