Co je historický šerm dlouhým mečem a jak vypadá trénink

Historický šerm dlouhým mečem vychází z dochovaných evropských šermířských pramenů a snaží se rekonstruovat způsoby boje, které v nich historické školy a mistři popisují.

Naučit se šermovat ale neznamená pouze osvojit si několik technik starých mistrů. Šermíř se musí naučit ovládat zbraň a své tělo, pracovat se vzdáleností a načasováním, útočit, bránit se, reagovat na soupeře a volit techniku podle konkrétní situace.

V tomto článku se podíváme na to, co všechno šerm dlouhým mečem zahrnuje, jak se historické techniky rekonstruují a jak se z nich vytváří praktická výuka.

Dlouhý meč je jednou z nejpopulárnějších disciplín dnešních HEMA – Historical European Martial Arts. Pokud tě zajímá širší rámec historických evropských bojových umění, přečti si článek Co je HEMA a jak vypadá trénink historického šermu.

Zbraň definuje způsob boje

Dlouhý meč do značné míry určuje, jakým způsobem se s ním dá bojovat. Jeho konstrukce ovlivňuje možnosti útoku, obrany, práce se soupeřovou zbraní i boj na různých vzdálenostech.

Dlouhým mečem lze sekat i bodat, rychle měnit směr útoku a využívat různé části čepele při kontaktu se soupeřovou zbraní. Dlouhý jílec umožňuje účinnou práci oběma rukama i změny způsobu držení a použití zbraně.

Možnosti použití meče se navíc mění se vzdáleností. Jinak se využívá při seku nebo bodu na delší vzdálenost, jinak ve vazbě a jinak při přechodu do těsného kontaktu, zápasu nebo Halbschwertu.

Konstrukční parametry dlouhého meče tedy do značné míry určují způsoby jeho použití v boji. Samy nám ale ještě neříkají, jak se s dlouhým mečem v historii skutečně bojovalo, které techniky byly vhodné v konkrétních situacích a jak spolu souvisely v rámci šermířského systému.

Právě k tomu slouží dochované šermířské prameny. Fechtbuchy zachycují především konkrétní techniky a jejich použití v určitých situacích. Jejich porovnáváním, interpretací a praktickým ověřováním lze postupně rekonstruovat širší logiku boje s dlouhým mečem a vztahy mezi jednotlivými technikami.

V Digladioru vycházíme při výuce dlouhého meče především z německé tradice spojené s Johannesem Liechtenauerem a z dalších dochovaných pramenů, které umožňují jednotlivé techniky porovnávat a zasazovat do širšího kontextu.

Co se při šermu dlouhým mečem učí

Začátečník si může představovat, že se potřebuje naučit několik seků, několik krytů a základní kroky. Ve skutečnosti je šerm dlouhým mečem mnohem širší dovednost.

Šermíř se postupně učí například:

• jak meč držet, ovládat a správně vést,

• jak stát a pohybovat se,

• jak správně sekat a bodat,

• jak generovat sílu a rychlost a přitom udržet kontrolu nad zbraní,

• jak útočit a bránit se proti různým akcím soupeře,

• jak pracovat se vzdáleností a načasováním,

• jak reagovat ve vazbě a navazovat dalšími technikami,

• jak bojovat na krátkou vzdálenost a přecházet do zápasu,

• jak měnit způsob použití zbraně, například přechodem do Halbschwertu.

Samotné zvládnutí jednotlivých technik ale nestačí. Šermíř se musí naučit také rozpoznat, kdy je která technika vhodná, proti čemu funguje a jak na ni navázat podle reakce soupeře.

Pohyb

Práce nohou je při šermu dlouhým mečem zásadní, protože mění naši pozici vůči soupeři a umožňuje vytvářet vhodné podmínky pro útok i obranu.

To ale neznamená, že každý pohyb meče musí být spojený s krokem.

Dobrý šermíř musí umět práci rukou a nohou podle potřeby spojovat i oddělovat. Ruce a zbraň se mohou pohybovat rychleji než celé tělo, takže během jednoho kroku lze provést několik akcí mečem. Stejně tak lze některé útoky, obrany nebo změny směru provést z místa, bez nutnosti dalšího kroku nebo posunu.

Naopak návyk spojovat každou akci mečem s jedním konkrétním krokem může šermíře zbytečně zpomalovat a omezovat jeho možnosti.

Práce nohou proto neslouží jen k pohybu vpřed a vzad. Umožňuje také měnit úhel vůči soupeři, obcházet jej, přibližovat se nebo vzdalovat a měnit pozici, ze které šermíř provádí další akci.

Podrobněji se tomuto tématu budeme věnovat v článku Práce nohou při šermu dlouhým mečem: kdy pohybovat tělem a kdy jen zbraní.

Sek, bod a práce se zbraní

Správný sek dlouhým mečem není jen máchnutí zbraní směrem k cíli. Šermíř musí umět kontrolovat dráhu zbraně, úhel ostří, vzájemnou práci rukou a zapojení těla do pohybu. Cílem je provést útok dostatečně rychle, přesně a účinně a přitom udržet zbraň pod kontrolou.

Také bod má více podob než pouhé vysunutí hrotu přímo proti cíli. Hrot lze vést různými drahami a během bodu měnit polohu i orientaci meče. Při práci ve vazbě může například čepel obcházet soupeřovu zbraň a bod může vznikat i přechodem mezi různými postoji, například z Pflugu do Ochsu.

Důležitá je také schopnost navazovat jednotlivé akce na sebe. Pokud první sek nebo bod nezasáhne, je vykrytý nebo soupeř zareaguje jinak, než útočník předpokládal, musí být šermíř schopný bez zbytečné prodlevy pokračovat další akcí – například zaútočit do jiného odkrytí, seknout z jiné strany, přejít ze seku do bodu nebo použít jinou techniku.

Podrobněji se mechanice útoku budeme věnovat v článku Jak správně sekat a bodat dlouhým mečem.

Vzdálenost

Při šermu dlouhým mečem nestačí jednoduše říct, že jsme „v dosahu“. Ve skutečnosti pracujeme minimálně se dvěma vzdálenostmi: se vzdáleností, ze které dokážu zasáhnout soupeře já, a se vzdáleností, ze které dokáže zasáhnout on mě.

Tyto vzdálenosti nemusí být stejné. Ovlivňuje je výška a délka paží obou šermířů, jejich postoj, poloha zbraní, použitá technika, dynamika jejího provedení i vzájemný úhel.

Práce se vzdáleností proto není jen otázkou:

Dosáhnu na soupeře?

Stejně důležité je:

Dosáhne on na mě? Co musím k zásahu udělat já a co musí udělat on?

Právě rozdíl mezi těmito dvěma vzdálenostmi může vytvářet taktickou výhodu.

Podrobněji tuto problematiku rozebereme v článku Vzdálenost v šermu: proč nestačí vědět, jestli jsem v dosahu.

Načasování

Rychlost provedení techniky je při šermu důležitá, ale sama o sobě nestačí. Stejně podstatné je načasování – tedy okamžik, ve kterém šermíř svou akci zahájí.

Rychlý útok nemusí být úspěšný, pokud je špatně načasovaný. Naopak správné načasování může umožnit zásah i šermíři, který je pomalejší než jeho soupeř.

Šermíř se proto neučí jen provést techniku rychle, ale také rozpoznat kdy má smysl ji provést.

Otázce tempa, načasování a vztahu jednotlivých akcí se podrobněji budeme věnovat v článku Tempo a načasování v šermu: proč nerozhoduje jen rychlost. Na principy Vor, Nach a Indes pak naváže samostatný článek Vor, Nach a Indes: iniciativa a časování v německém šermu.

Obrana

Obranu při šermu dlouhým mečem nelze zredukovat na několik konkrétních krytů proti jednotlivým útokům. Proti stejnému seku nebo bodu může být vhodných více různých reakcí podle vzdálenosti, načasování a polohy zbraní.

Útoku lze zabránit například změnou vzdálenosti nebo pozice, prací vlastní čepelí proti soupeřově zbrani, útokem do jeho akce nebo kombinací těchto možností.

Důležité není jen umět určitou obrannou techniku provést, ale také rozpoznat, kdy a proti čemu ji použít.

Obrana navíc nemusí být pouze pasivním zastavením útoku. Může zároveň vytvořit možnost k vlastnímu zásahu nebo s ním přímo probíhat současně.

Podrobněji jednotlivé možnosti obrany rozebereme v článku Jak funguje obrana v historickém šermu dlouhým mečem.

Práce ve vazbě

Při šermu často dochází ke kontaktu obou čepelí – k vazbě. Tím ale výměna nekončí. Šermíř může podle polohy zbraní, jejich vzájemného úhlu a tlaku v kontaktu volit další postup.

Může například změnit postavení vlastní čepele, obejít soupeřovu zbraň, pracovat proti jeho tlaku nebo se mu naopak podvolit a navázat jinou technikou.

V německé tradici se v této souvislosti setkáváme s pojmy Bind, Fühlen a Winden. Šermíř při práci ve vazbě vnímá změny tlaku, směru a polohy soupeřovy zbraně a podle nich volí další akci.

Vazba přitom nemusí být statická. Oba šermíři mohou během kontaktu měnit tlak, úhel i polohu zbraně a podle vzniklé situace navazovat různými technikami.

Podrobněji tuto oblast rozebereme v článku Bind, Fühlen a Winden: jak funguje práce ve vazbě.

Boj na krátkou vzdálenost

Při šermu se vzdálenost mezi soupeři neustále mění. Během jediné výměny se mohou šermíři z delší vzdálenosti dostat až do těsného kontaktu, kde se způsob použití meče výrazně mění.

Na krátkou vzdálenost už nelze používat stejné techniky jako z větší vzdálenosti. Šermíř proto musí přizpůsobit práci se zbraní konkrétní situaci a může přechodem do Halbschwertu změnit způsob držení a použití meče nebo přejít k zápasu a kontrole soupeře.

Důležitou dovedností není jen umět bojovat na různých vzdálenostech, ale také poznat okamžik, kdy je potřeba způsob boje změnit, a plynule mezi jednotlivými způsoby přecházet.

Právě sem patří také Halbschwert a techniky zápasu s mečem, kterým se budeme podrobněji věnovat v článku Halbschwert, boj zblízka a zápas s dlouhým mečem.

Jak rekonstruujeme techniky z historických pramenů

Dochované šermířské prameny nám nedávají hotový návod, který stačí přečíst a jednoduše zopakovat. Text je nejprve potřeba přeložit, porozumět tomu, co autor popisuje, a vytvořit pracovní interpretaci techniky.

Ta se následně prakticky zkouší a porovnává s tím, co pramen skutečně říká. Pokud některé části nefungují nebo neodpovídají popisu, je potřeba se k textu vrátit, interpretaci upravit a znovu ji ověřit.

Důležitou součástí práce je také porovnávání různých rukopisů a dalších pramenů. Mohou stejnou nebo podobnou techniku popisovat jinými slovy, z jiného okamžiku jejího průběhu nebo s rozdílným množstvím detailů.

Pramen navíc často podrobněji popisuje především akci jednoho šermíře, zatímco jednání jeho soupeře může zůstat popsáno jen obecně. Právě rozdíly v reakci soupeře ale mohou výrazně měnit provedení i výsledek techniky.

Proto nestačí najít jednu podobu techniky, která funguje. Je potřeba zkoušet, proti jakým akcím soupeře funguje, za jakých podmínek ji lze použít a kde už přestává být vhodná.

Podrobněji celý proces rozebereme v článku Od rukopisu k tréninku: jak rekonstruujeme historický šerm.

Rekonstrukce techniky ještě není metodika výuky

To, že se podaří historickou techniku přeložit, interpretovat, prakticky ověřit a zasadit do širšího systému, ještě neříká, jak ji nejlépe naučit studenta.

Lektor musí rozhodnout, které části techniky vysvětlit nejdříve, jaké předchozí dovednosti student potřebuje, jak techniku rozdělit do jednotlivých kroků a v jakém pořadí přidávat další prvky tak, aby ji student pochopil a naučil se ji co nejrychleji a nejefektivněji používat.

Stejnou techniku proto můžeme při výuce rozdělit do několika navazujících cvičení. Student se nejprve soustředí na správné provedení a teprve postupně přechází ke složitějším a méně předvídatelným situacím.

Metodika tedy neřeší jen co učíme, ale také jakým způsobem a v jakém pořadí vedeme studenta od pochopení techniky k jejímu samostatnému použití.

Výuka šermu tak propojuje rekonstrukci historických technik z pramenů s metodikou jejich výuky.

Podrobněji se tomuto tématu budeme věnovat v článku Jak se učí historický šerm: od technického cvičení ke sparringu.

Jak vypadá trénink dlouhého meče?

Trénink dlouhého meče nemá jednu pevně danou podobu. Jeho náplň se mění podle cíle konkrétní lekce, tématu, úrovně skupiny a dovedností, které se právě rozvíjejí.

Jedna lekce může být zaměřená například na techniku seku nebo bodu, obranu, práci ve vazbě či zápas. Jindy může být hlavním tématem pohyb, vzdálenost, načasování, rozhodování nebo použití již známých technik.

Podle cíle tréninku se mohou využívat například:

• individuální cvičení pohybu a práce se zbraní,

• technická cvičení ve dvojici,

• nácvik předem známých situací,

• cvičení s několika možnými reakcemi partnera,

• cvičení s proměnlivou vzdáleností nebo načasováním,

• cvičení s odporem,

• situační a omezený sparring,

• volný sparring.

Ne všechny tyto formy musí být součástí každého tréninku a nemusí následovat vždy ve stejném pořadí. Jejich výběr závisí především na tom, co se mají studenti v dané lekci naučit nebo procvičit.

Co se mění s pokročilostí

Začátečník se nejprve učí techniky v co nejvíce předvídatelných podmínkách. Ví, jaký útok přijde, jaká reakce se od něj očekává a může se soustředit především na správné provedení.

S rostoucí zkušeností se postupně zvyšuje míra nejistoty. Partner může reagovat několika různými způsoby, měnit vzdálenost, načasování nebo intenzitu a šermíř musí stále více vyhodnocovat situaci a sám volit vhodnou reakci.

Pokročilost proto neznamená jen znát více technik. Důležitější je schopnost správně zvolit techniku, přizpůsobit ji konkrétní situaci, navázat další akcí a změnit řešení, pokud soupeř zareaguje jinak, než šermíř předpokládal.

Výuka se tak postupně posouvá od předem známých situací k větší proměnlivosti, odporu, samostatnému rozhodování a volnějším formám boje.

Pokročilý šermíř tedy není především ten, kdo zná největší množství technik, ale ten, kdo je dokáže správně použít a přizpůsobovat tomu, co se během boje skutečně děje.

Šerm dlouhým mečem je systém, ne seznam triků

Při studiu šermu dlouhým mečem je snadné soustředit se na jednotlivé techniky – konkrétní sek, kryt, bod, práci ve vazbě nebo zápasovou techniku. Skutečný šerm ale nevzniká jejich pouhým hromaděním.

Jednotlivé techniky spolu souvisejí a jejich použití závisí na konkrétní situaci. Šermíř se proto neučí jen jak techniku provést, ale také kdy ji použít, proti čemu funguje, na co může navázat a kdy je potřeba zvolit jiné řešení.

Právě vztahy mezi technikami a podmínkami jejich použití vytvářejí šermířský systém. Cílem výuky proto není znát co největší množství technik, ale umět je správně používat v boji.

Chceš si šerm dlouhým mečem vyzkoušet?

Pokud chceš začít s historickým šermem dlouhým mečem nebo už máš zkušenosti a hledáš skupinu odpovídající své úrovni, podívej se na aktuální tréninky Digladioru v Praze a Plzni.

Vybrat trénink a přihlásit se