Co je Stage and Screen Combat a jak se liší od HEMA, scénického šermu a kaskadérství

Anotace:
Stage and Screen Combat je disciplína zaměřená na bezpečně a věrohodně inscenovaný boj pro kameru a jeviště. Není totéž co HEMA, scénický šerm ani celé kaskadérství. Tento článek vysvětluje, co tento pojem znamená, kde jsou jeho hranice a proč na tom záleží i v praxi.

Rychlá odpověď

Stage and Screen Combat je odborná disciplína zaměřená na bezpečně a věrohodně inscenovaný boj pro kameru a jeviště. Jejím cílem není vyhrát skutečný střet ani přesně napodobit bojový systém, ale vytvořit akci, které divák uvěří a která přitom zůstává bezpečná, čitelná a opakovatelná. Proto není totéž co HEMA, scénický šerm ani celé kaskadérství.

Jestli tě zajímá hlavně praktický první krok, pokračuj na stránku Jak začít se Stage and Screen Combat.
Jestli hledáš rovnou aktuální tréninky, pokračuj na stránku Stage and Screen Combat Praha.

Co je Stage and Screen Combat?

Stage and Screen Combat je disciplína, která učí vytvářet inscenovaný boj pro jeviště, film a video tak, aby byl současně bezpečný, čitelný a přesvědčivý.

Nejde jen o naučenou sestavu útoků, krytů a reakcí na zásah. Jde o řízenou práci s pohybem, vzdáleností, rytmem, souhrou s partnerem a pozorností diváka. V případě kamery do toho navíc vstupuje i úhel záběru, velikost pohybu, střih a návaznost jednotlivých momentů.

Jinak se staví boj pro diváka v hledišti a jinak boj pro film nebo video. Na jevišti bývá pohyb větší a čitelnější na dálku. Pro kameru může být menší, přesnější a víc závislý na tom, odkud ho divák vidí. Když se tedy řekne, že akce má odpovídat médiu, znamená to, že se musí stavět jinak pro jeviště a jinak pro kameru, protože každé z těchto prostředí má jiná pravidla vnímání.

Proto Digladior používá právě pojem Stage and Screen Combat. Je širší a přesnější než jen „scénický šerm“. Když někoho učíš rvačku beze zbraně, boj s nožem, práci s pánví, lahví nebo jinou rekvizitou, těžko tomu říkat scénický šerm. Stejně tak když učíš inscenovaný zápas nebo pádovou reakci. Stage and Screen Combat je obecnější pojem pro inscenovaný boj jako celek.

Jaký je cíl Stage and Screen Combat?

Cílem Stage and Screen Combat není porazit soupeře. Cílem je vytvořit akci, která na diváka působí nebezpečně, přesvědčivě a srozumitelně, ale přitom zůstává bezpečná pro účinkující a je opakovatelná.

To je zásadní rozdíl. V bojovém střetu nebo v bojovém systému se člověk ptá, co funguje proti soupeři. Ve scénickém a filmovém boji se ptá, co funguje pro diváka. Čemu bude věřit. Co na něj bude působit silně, tvrdě, děsivě, napínavě nebo naopak komicky, pokud to scéna vyžaduje.

Důležité je i to, že akce musí být technicky i fyzicky zvládnutelná při opakování. Jinak se bude stavět pro herce, jinak pro kaskadéra, jinak pro šermíře, jinak pro influencera nebo člověka z reklamy. Každý z nich do ní vstupuje s jinou zkušeností, jinou jistotou pohybu a jinou schopností nést tempo, kontakt i výraz.

V odbornějším jazyce se někdy používá spojení illusion of danger, tedy iluze nebezpečí. Smysl je jednoduchý: divák má mít pocit skutečného nebezpečí, ale účinkující musí mít dění pod kontrolou.

Když lektor Digladioru řekne, že akce má být opakovatelná, myslí tím, že musí jít znovu provést ve stejné kvalitě, se stejným rytmem, ve stejné vzdálenosti a bez toho, aby se při dalším pokusu rozpadla přesnost, bezpečnost nebo celkové vyznění akce.

Co je ve Stage and Screen Combat klíčové?

Bezpečnost v tréninku a bezpečnost na scéně a při natáčení

Je užitečné rozlišit dvě roviny bezpečnosti.

První je bezpečnost v tréninku. Ta stojí na tom, že se člověk učí postupně, od jednoduchého ke složitějšímu, od pomalého k rychlému. Nejprve si osvojuje jednotlivé prvky jako dílky skládačky a teprve postupně je spojuje dohromady, až z nich vznikne celá složitější choreografie.

Druhá je bezpečnost na scéně a při natáčení. Tam se pro změnu řeší správně postavená akce. Boj musí být bezpečný a opakovatelný, ale zároveň čitelný a pochopitelný pro kameru a diváka. Musí respektovat úhly kamery, bezpečnost herců, kaskadérů, šermířů i dalších účinkujících, ale také bezpečnost kameramana a dalších lidí na place.

A to je jen jedna vrstva. Akce zároveň musí respektovat dramaturgii scény, charaktery postav a celkové vyznění situace. Podle potřeby může působit věrohodně, autenticky, zábavně, brutálně, šokujícím dojmem nebo jinak — podle toho, co si daná scéna žádá.

Bezpečnost tedy není jen opatrnost. Je to výsledek správně vedeného tréninku a správně postavené akce.

Práce ve dvojici

Stage and Screen Combat není sólové předvádění. Dobrá akce vzniká mezi lidmi, kteří spolupracují na jednom výsledku a navzájem si pomáhají udržet rytmus, vzdálenost, přesnost i bezpečnost.

Ač se to na první pohled nemusí zdát, hrdinu často vytvářejí jeho protivníci. Stage and Screen Combat totiž nevytváří skutečný boj, ale iluzi boje. Proto je výkon poražených, zasažených nebo ustupujících postav stejně důležitý jako výkon vítěze — někdy i důležitější. Když protivník neumí správně prodat zásah, pád, strach nebo tlak situace, ani hlavní postava nebude působit přesvědčivě.

Načasování, rytmus a čitelnost

Dobrá akce není automaticky ta nejrychlejší. Dobrá akce je ta, kterou divák bez problému přečte.

Musí být jasné, kdo útočí, kdo reaguje, co se právě stalo, kde je hrozba a který okamžik je pro scénu důležitý.

Právě proto je tak důležité načasování. Když přijde reakce příliš brzy, působí falešně, stejně tak když přijde pozdě. V obou případech divák přestává věřit tomu, co vidí.

Stejně důležitá je práce s energií. Když je všechno stejně rychlé, stejně hlasité a stejně intenzivní, akce se slije do jedné roviny a divák přestane vnímat, co je podstatné. Dobře postavený boj proto pracuje s proměnou tempa, důrazu, klidu i výbuchu.

Kontrola akce, výrazu, hlasu a dechu

Účinkující nemůže mít pod kontrolou jen samotný pohyb. Musí mít pod kontrolou i to, jak akce působí.

To znamená rytmus, intenzitu, reakci, výraz těla i obličeje, ale také práci s dechem, hlasem a výkřiky. Právě dech, hlasový projev, výdechy při úderu, bolestný zvuk po zásahu, strach v hlase nebo krátký výkřik mohou výrazně pomoci vytvořit iluzi skutečného boje a nebezpečí. Stejně tak mohou ukázat vyčerpání, paniku, zlost nebo ztrátu kontroly.

Nestačí tedy provést správný pohyb. Je potřeba, aby divák z pohybu, dechu, hlasu a celkového projevu uvěřil, že postava udeřila plnou silou, že se bojí, že slábne, že ztrácí rovnováhu nebo že už situaci nezvládá.

Právě tady se Stage and Screen Combat dotýká herectví. Nejde jen o pohyb, ale i o fyzické herectví a výrazovou práci tělem, hlasem a dechem. Důležité není jen to, že choreografie proběhla správně, ale že divák uvěřil, že se opravdu něco stalo.

Od pomalého nácviku k plnému tempu

V oboru se někdy používá výraz slow-to-fast, tedy přechod od pomalého nácviku k plnému tempu.

V praxi to znamená, že se nejdříve staví bojová choreografie tak, aby byla jasná, bezpečná a opakovatelná. Potom se pracuje na jejím zapamatování, opakování a budování pohybové paměti. A teprve následně se přidává výraz, zvyšuje se tempo, intenzita a celková energie akce.

Kdo tenhle postup přeskočí, většinou nezíská lepší scénu, ale horší kontrolu.

Stavba akční scény

Ve vyšší vrstvě nejde jen o jednotlivé údery, kryty nebo pády. Jde o stavbu celé akce tak, aby správně fungovala pro diváka.

To znamená, že se řeší, z jakého úhlu má divák akci vidět, co má být vidět jasně, co se má naopak schovat, kde má být soustředěná pozornost a jak se má pozornost během scény přesouvat.

Typický příklad: zásah ve skutečnosti nejde do trupu, ale je postavený tak, aby to divák z nejlepšího úhlu nepoznal. Nebo v hromadné akci nechceš, aby všichni dělali stejně výrazný pohyb současně, protože by se rozpadlo soustředění na hlavní moment. Když divák právě vnímá pád protivníka, hlavní postava by v tu chvíli neměla odvádět pozornost jinam výrazným pohybem. Naopak může přijít krátká pauza, aby divák vstřebal, co se stalo, a teprve pak pokračuje další útok.

Stejně tak výkřik zezadu nemusí být určen hlavně postavě, ale divákovi. Je to způsob, jak přesměrovat jeho pozornost na nového útočníka. Stavba akční scény tedy neřeší jen to, co dělají postavy, ale i to, co vnímá divák a v jakém pořadí.

Boj jako součást příběhu

Dobrá bojová choreografie nezačíná prvním úderem a nekončí posledním zásahem.

Souboj je jednáním postav. Musí proto navazovat na situaci, která mu předchází, a jeho výsledek musí mít význam pro další děj.

Při stavbě akce se řeší například:

• proč konflikt vznikl,

• kdo jej zahajuje,

• zda druhá postava boj přijímá, nebo se mu snaží vyhnout,

• jak se konflikt postupně stupňuje,

• kdy a proč se mění převaha,

• co chce každá postava získat,

• proč souboj končí právě daným způsobem,

• jak se postavy po skončení boje vracejí do děje.

Eskalace musí mít vlastní logiku. Pokud jedna postava zahájí konflikt smrtícím útokem, nedává zpravidla smysl, aby se následující akce bez vysvětlení vrátila k méně závažné výměně úderů. Podoba dalšího boje musí odpovídat tomu, co se právě stalo, schopnostem postav i režijnímu záměru.

Bojová choreografie proto není jen technická sestava. Je to část vyprávění, ve které se příběh odehrává prostřednictvím pohybu.

Různé zbraně vytvářejí různé způsoby pohybu

Dobrá zbraňová choreografie nevznikne tak, že vezmeme jednu sestavu a pouze vyměníme rekvizitu.

Tesák, rapír a dlouhý meč mají jinou délku, způsob držení, vzdálenost i mechaniku. Mění proto také:

• postoj,

• práci nohou,

• držení těla,

• práci volné ruky,

• rytmus,

• velikost a směr pohybu,

• charakter útoků a obran,

• celkový vizuální styl postavy.

Člověk s rapírem se nemá pohybovat stejně jako člověk s dlouhým mečem. Stejně tak krátká sečná zbraň vytváří jinou dynamiku než dlouhá bodná zbraň.

Stage and Screen Combat proto neučí pouze jednotlivé techniky. Učí také vědomě měnit pohybový jazyk podle zbraně, postavy, období, žánru a zamýšleného stylu scény.

Historický základ může být při této práci velmi cenný. Pomáhá pochopit, jak se daná zbraň přirozeně používá a čím se liší od ostatních. Pro scénu a kameru se potom tento základ přizpůsobuje bezpečnosti, čitelnosti a dramatickému účinku.

Jak se Stage and Screen Combat liší od HEMA?

Stage and Screen Combat a HEMA se v některých dovednostech potkávají, ale nejsou to stejné obory.

HEMA stojí na studiu historických pramenů a na rekonstrukci historických evropských bojových systémů. Její těžiště je v technice, systému, interpretaci a bojové logice dané tradice.

Stage and Screen Combat má jiné hlavní měřítko. Neptá se především, jestli dané řešení odpovídá historickému systému nebo bojové účinnosti. Ptá se, zda akce funguje pro jeviště, film nebo video. Zda je bezpečná, čitelná, věrohodná a opakovatelná.

Současný pohled, který zastává i Digladior, ale není tak jednoduchý, že by tyto dvě oblasti musely stát proti sobě. Naopak: historicky věrnější technika a scénicky použitelná akce se často dají skloubit. Ne vždy a ne na sto procent, ale v řadě případů se dá historické podobě vizuálně i pohybově výrazně přiblížit, aniž by se ztratila bezpečnost a opakovatelnost.

Proto platí dvě věci zároveň:
Stage and Screen Combat není totéž co HEMA.
A zároveň dobrý šermířský základ může scénické a filmové akci výrazně pomoct.

Pokud tě zajímá samotné HEMA podrobněji, pokračuj na článek Co je HEMA a jak vypadá trénink historického šermu.

Je Stage and Screen Combat totéž co scénický šerm?

Scénický šerm označuje inscenované ztvárnění boje s chladnými zbraněmi před živým publikem. Stage and Screen Combat je širší rámec, protože zahrnuje také boj beze zbraně, filmový boj, práci pro kameru, fyzické herectví a tvorbu celé akční situace.
Přesněji řečeno: scénický šerm je součástí Stage and Screen Combat, ale Stage and Screen Combat není jen scénický šerm.

Je Stage and Screen Combat totéž co kaskadérství?

Také ne. Ale vztah je těsnější, než se někdy říká.

V kaskadérské praxi bývá pro mnoho kaskadérů právě screen combat jednou ze základních vrstev práce. Rvačky, boj nožem, boj s různými zbraněmi, postřely, reakce na zásah nebo pády v běžnějším rozsahu tvoří velkou část toho, co se v akční práci skutečně dělá. Naopak specializace jako hoření, vysoké pády, trhačky, auta nebo koně už často vyžadují další užší odbornost.

Proto není přesné říkat, že Stage and Screen Combat je celé kaskadérství. Stejně tak ale není správné tvářit se, že s ním souvisí jen okrajově. Přesnější je říct, že tvoří jednu z jeho důležitých základních vrstev.

Pro koho dává Stage and Screen Combat smysl?

Stage and Screen Combat není jen pro jednu úzkou skupinu lidí. Dává smysl všem, kdo chtějí pracovat s inscenovaným bojem přesvědčivěji, bezpečněji a profesionálněji.

Typicky to mohou být:

• herci a herečky,

• lidé z divadla a performance,

• tanečníci a další pohybové profese,

• filmaři a tvůrci akčních scén,

• šermíři, kteří chtějí převést práci se zbraní do jeviště a kamery,

• zájemci o kaskadérskou průpravu,

• reenactoři, kteří chtějí svůj koníček předvádět věrohodněji před publikem,

• influenceři a tvůrci akčního obsahu,

• lidé kolem akčních reklam a komerčních produkcí,

• i noví zájemci bez předchozí zkušenosti.

Co od Stage and Screen Combat čekat a co od něj nečekat

Od této disciplíny čekej především:

• bezpečnou práci ve dvojici,

• rozvoj načasování, rytmu a čitelnosti akce,

• lepší porozumění rozdílu mezi bojem a inscenovaným konfliktem,

• schopnost stavět akci tak, aby fungovala pro diváka,

• a metodický přístup k tomu, jak boj inscenovat a předvádět.

Naopak od ní nečekej:

• že je to totéž co HEMA,

• že z tebe automaticky udělá specialistu na všechny kaskadérské disciplíny,

• že jde jen o efektní mávání rekvizitou,

• nebo že musíš být profesionální herec, aby to pro tebe mělo smysl.

Proč Digladior používá právě pojem Stage and Screen Combat?

Digladior používá tento pojem hlavně proto, že je širší a přesnější.

Když někoho učíš rvačku beze zbraně, těžko tomu říkat scénický šerm. Když někoho učíš středověký zápas nebo boj s rekvizitou, také to není scénický šerm v užším smyslu. A když řešíš celý inscenovaný konflikt pro jeviště, film nebo video, je přesnější mít pojem, který pokrývá celé toto pole, ne jen jeho šermířskou část.

Právě to Stage and Screen Combat umožňuje. Je to zastřešující označení pro inscenovaný boj jako celek.

Jak k Stage and Screen Combat přistupujeme v Digladioru

V Digladioru chápeme Stage and Screen Combat jako samostatnou odbornou disciplínu inscenovaného boje pro jeviště a kameru.

Výuka nestojí pouze na nácviku hotových sestav. Student se učí společné principy, které může používat v různých situacích:

• bezpečnost a odpovědnost za partnera,

• kontrolu vlastního těla a zbraně,

• vzdálenost a načasování,

• značení útoků,

• jasnou akci a reakci,

• úhlování pro diváka nebo kameru,

• práci s rytmem a pozorností publika,

• přizpůsobení akce prostoru a zadání,

• stavbu a úpravu krátké bojové choreografie.

Nejprve se soustředíme na technickou jistotu. Pohyb musí být bezpečný, přesný, čitelný a opakovatelný.

Teprve na tomto základě přidáváme:

• vyšší tempo,

• větší intenzitu,

• emoce,

• charakter postavy,

• herecký záměr,

• složitější dramaturgii souboje.

Výuka zahrnuje boj beze zbraně i práci s různými zbraněmi. Neučíme však jednu univerzální choreografii použitelnou se vším. Každá disciplína má vlastní práci nohou, vzdálenost, rytmus a vizuální charakter.

Právě proto Stage and Screen Combat nestavíme jen jako doplněk historického šermu. Je to druhý odborný pilíř Digladioru s vlastními cíli, metodikou a způsobem výuky.

Jak začít se Stage and Screen Combat v Digladioru

Tento článek vysvětluje především to, co Stage and Screen Combat je a čím se liší od okolních disciplín.

Praktická výuka Digladioru probíhá v jedné společné skupině v Praze na Vinohradech. Trénink je otevřený úplným začátečníkům i lidem se zkušeností se šermem, herectvím, pohybem nebo bojovými uměními.

První semestr vytváří společný technický a pohybový základ ve čtyřech disciplínách:

1. boj beze zbraně,

2. tesák nebo jiná krátká sečná zbraň,

3. rapír,

4. dlouhý meč.

Student se ve všech disciplínách učí bezpečnost, práci ve dvojici, vzdálenost, načasování, značkování a jasnou akci a reakci. Současně poznává, jak se podle použité zbraně mění postoj, práce nohou, rytmus a celkový charakter pohybu.

Dýka není hlavní disciplínou prvního semestru. Navazuje později na boj beze zbraně, práci na krátkou vzdálenost a základy odzbrojení.

Pokud řešíš svůj první trénink, vybavení nebo průběh výuky, pokračuj na článek Jak začít se Stage and Screen Combat.
Aktuální místo, termín, cenu a přihlášení najdeš na stránce Stage and Screen Combat v Praze ·

Už víš, co chceš? Přihlas se rovnou přes stránku Přihláška.