Co je boj ve zbroji (Harnischfechten) a jak vypadá trénink

Harnischfechten je historický boj ve zbroji – součást evropských bojových umění, která se zabývá způsoby boje proti protivníkovi chráněnému plátovou zbrojí. Nejde jednoduše o běžný šerm, ke kterému si oba účastníci obléknou zbroj. Ochrana těla zásadně mění cíle, techniky i způsob použití zbraně.

Proto se v boji ve zbroji výrazně mění i způsob použití meče. Vedle bodů na méně chráněná místa se uplatňuje Halbschwert, přechod do zápasu, povaly, páky a kontrola protivníka. Zbraň se podle situace může držet a používat jinak než při boji bez zbroje.

Co je Harnischfechten

Německý výraz Harnischfechten označuje boj ve zbroji. V prostředí historických evropských bojových umění se používá především pro způsoby boje v plátové zbroji zachycené v pozdně středověkých a raně novověkých šermířských pramenech.

Protikladem je Bloßfechten – boj bez zbroje.

Rozdíl mezi nimi ale nespočívá pouze v tom, co má bojovník na sobě. Plátová zbroj zásadně mění podmínky boje. Místa, která lze při boji bez zbroje účinně zasáhnout sekem nebo bodem, jsou často chráněna ocelovým plátem. Bojovník proto musí hledat jiné cíle a používat techniky, které této situaci odpovídají.

Současně zbroj ovlivňuje práci v těsném kontaktu, zápas i možnosti kontroly protivníka. Výsledkem není běžný šerm prováděný ve zbroji, ale svébytný způsob boje s vlastními technickými a taktickými principy.

Proč se v Harnischfechten mění způsob použití zbraně

V Bloßfechten, tedy v boji beze zbroje, je dlouhý meč mimořádně univerzální zbraň. Spojuje rychlost a obratnost s velkým dosahem a vysokou účinností seku i bodu. Lze s ním rychle měnit směry útoku, pracovat na různých vzdálenostech a plynule přecházet mezi útokem a obranou.

V Harnischfechten ale klasické použití dlouhého meče velkou část této účinnosti ztrácí. Sek, který by proti nechráněnému protivníkovi mohl souboj rozhodnout, proti kvalitní zbroji často nedává smysl. Proto se mění i způsob držení a použití meče.

Typickým příkladem je Halbschwert – uchopení meče jednou rukou za jílec a druhou za čepel. Meč se tím mění z převážně sečné a bodné zbraně v mnohem přesnější nástroj pro bod, páku a kontrolu protivníka. Funkčně se tak v některých situacích začíná přibližovat krátké tyčové zbrani: hrot lze přesně vést do méně chráněných míst a příčku nebo hlavici využívat k úderům, pákám a práci v těsném kontaktu.

Ještě výrazněji tento rozdíl ukazují zbraně vytvořené přímo pro boj proti obrněnému protivníkovi, například poleaxe – bojové sekery a kladiva určené pro boj ve zbroji. V boji beze zbroje jsou proti lehčím a rychlejším zbraním poměrně těžkopádné a jejich schopnosti nejsou plně využité. V boji ve zbroji se ale jejich hmotnost, páka, hrot i úderné části stávají přesně tím, co bojovník potřebuje.

To dobře ukazuje základní princip Harnischfechten: zbroj nemění jen ochranu bojovníka. Mění i to, jaké zbraně a jaký způsob jejich použití jsou nejvýhodnější.

Co se při boji ve zbroji mění

Mění se především obrana

Jednou z největších změn oproti boji beze zbroje je způsob obrany.

V Bloßfechten je zásah sekem meče do hlavy, trupu nebo končetiny vážným ohrožením a obrana proto musí především zabránit tomu, aby zásah vůbec dopadl.

V plátové zbroji je situace jiná. Dobře chráněnou část těla lze v některých situacích využít přímo k vykrytí nebo přijetí útoku. Prostý sek dlouhým mečem do kvalitní zbroje už nepředstavuje stejné nebezpečí jako při boji beze zbroje. Obrněný bojovník se proto nemusí každého seku obávat stejným způsobem a může si dovolit řešení, která by bez zbroje byla velmi riskantní.

Pokud mluvíme o boji dlouhým mečem, mnohem větší hrozbou se stává bod do odkrytého nebo méně chráněného místa a také údery hlavicí či příčkou meče.

Zbroj tedy nemění jen to, jak útočíme. Zásadně mění i to, čemu a jak se musíme bránit a co naopak můžeme nechat zachytit vlastní zbrojí.

Halbschwert mění i vzdálenost boje

Použitím Halbschwertu se mění nejen způsob držení meče, ale také vzdálenost mezi protivníky.

Při běžném použití dlouhého meče lze využívat jeho dosah a pracovat z větší vzdálenosti. S přechodem do Halbschwertu se boj často přesouvá do těsnějšího kontaktu.

V této vzdálenosti zároveň přibývá kontrola soupeřovy zbraně a těla a možnost přechodu do zápasu, pák a povalů. Halbschwert tak přirozeně propojuje šerm s dalšími prostředky boje ve zbroji.

Útočí se na jiné cíle

V boji beze zbroje patří mezi hlavní cíle především vitální oblasti, například hlava, hrudník nebo břicho. Význam mají ale také předsunuté cíle – paže a nohy, které lze zasáhnout dříve než trup.

V boji ve zbroji se tato logika zásadně mění.

Hledají se především odkrytá nebo slabší místa zbroje. Podle konkrétní konstrukce výstroje a situace to mohou být například:

• podpaží,

• rozkrok,

• oblast hledí,

• obličej při zdviženém hledí,

• krk,

• některé oblasti kloubů a spojení jednotlivých částí zbroje.

Nejde tedy jen o to zasáhnout protivníka, ale dostat zbraň na místo, kde může být zásah skutečně účinný.

Výběr cíle se navíc výrazně mění podle použité zbraně. Jinak pracuje dlouhý meč v Halbschwertu a jiné možnosti nabízí poleaxe. Každá zbraň vytváří jiné možnosti útoku proti plátové ochraně.

Zápas, páky a povaly nabývají na významu

V Harnischfechten výrazně roste význam zápasu – práce s pažemi a zbraní protivníka i práce s jeho celým tělem.

Můžeme zde rozlišovat principy Armringenu, tedy zápasu zaměřeného zejména na paže, úchopy a páky, a Leibringenu, při kterém se pracuje s celým tělem protivníka, jeho rovnováhou a pohybem.

Páka může umožnit protivníka kontrolovat. Poval mu vezme pohyblivost a zásadně změní jeho možnosti dalšího boje.

A ne vždy musí být cílem protivníka ve zbroji zabít nebo těžce zranit. V historickém prostředí mohl být cenný živý zajatec, od kterého bylo možné získat výkupné, stejně jako jeho zbroj a výstroj. V takové situaci získává kontrola protivníka prostřednictvím zápasu ještě větší význam.

Zápas proto není v boji ve zbroji nouzovým řešením pro případ, že selže šerm. Je jednou z důležitých součástí celého systému.

Přechod mezi zbraněmi a do zápasu

Boj ve zbroji nemusí probíhat od začátku do konce s jedinou zbraní.

Historické prameny ukazují přechody mezi různými zbraněmi podle toho, jak se mění vzdálenost a situace.

Dobře je to vidět například v Gladiatorii, kde může boj začínat s delšími zbraněmi – například s kopím a mečem nebo kombinací kopí, meče a tarče – a s postupným zkracováním vzdálenosti přecházet k dalším zbraním.

Po ztrátě nebo odložení delší zbraně může následovat dýka a v těsném kontaktu zápas.

Harnischfechten proto není souborem oddělených disciplín typu „nejdřív šerm, potom dýka a nakonec zápas“. Jednotlivé zbraně a způsoby boje na sebe navazují a mění se podle vzdálenosti, situace a toho, co má bojovník právě k dispozici.

Z jakých historických pramenů vycházíme

Stejně jako u ostatních historických evropských bojových umění vychází i studium Harnischfechten z dochovaných šermířských knih – fechtbuchů.

U boje ve zbroji ale není situace stejná jako například u našeho studia dlouhého meče beze zbroje, kde lze jako hlavní osu sledovat Lichtenauerovu tradici. Harnischfechten je zachycen v řadě pramenů, které představují různé autory, tradice a někdy i odlišné přístupy k řešení podobných situací.

Mezi důležité prameny, se kterými pracujeme, patří Gladiatoria, respektive skupina příbuzných rukopisů označovaných jako Gladiatoria. Zachycují komplexní boj ve zbroji a práci s různými zbraněmi i přechody k dýce a zápasu.

Dalšími zdroji, které využíváme k poznání a rekonstrukci boje ve zbroji, jsou rukopisy Hanse Talhoffera, Petera Falknera, Martina Huntsfelda, Hanse Czynnera a dalších mistrů.

Důležitou vrstvu představuje také Lichtenauerovo učení o boji ve zbroji, dochované například v rukopisu Petera von Danziga, stejně jako další texty spojené se jménem Magistra Andrease.

K pozdějším pramenům, se kterými pracujeme, patří také rukopisy Joachima Meyera.

Pro práci s poleaxe využíváme také francouzský pramen Le Jeu de la Hache, zaměřený právě na boj touto zbraní.

Při rekonstrukci proto nesledujeme pouze jednu knihu nebo jednoho mistra. Porovnáváme více pramenů, hledáme společné principy i rozdíly a zkoumáme, jak jednotlivé techniky fungují v kontextu konkrétní zbraně, zbroje a situace.

Studium Harnischfechten tak vychází z více systémů a přístupů, které se mohou v některých principech shodovat a v jiných se lišit.

Jak vypadá trénink Harnischfechten v Digladioru

Na tréninku Harnischfechten se nejčastěji věnujeme čtyřem hlavním oblastem: poleaxe, Halbschwertu, dýce a zápasu. Jednotlivé části se přitom neberou jako zcela oddělené disciplíny, ale podle situace na sebe navazují.

Cvičí se beze zbroje i ve zbroji. Není přitom nutné mít na každém tréninku kompletní historickou výstroj. Pro řadu cvičení stačí jen některé její části.

Někdo proto může trénovat například v helmě, prošívanici a rukavicích, jiný používá místo helmy šermířskou masku doplněnou falešným hledím. Pro některé typy cvičení lze využít také plastovou tréninkovou zbroj.

Rozsah výstroje se přizpůsobuje tomu, co se právě cvičí. Techniku je často možné nejprve nacvičit bez zbroje nebo s omezenou výstrojí a následně ověřit, jak se její provedení mění ve zbroji.

Právě střídání těchto podmínek umožňuje oddělit samotný princip techniky od vlivu výstroje a zároveň si prakticky ověřit, co do boje přináší skutečná nebo tréninková zbroj.

Potřebuji vlastní zbroj?

Na první tréninky není nutné mít kompletní vlastní zbroj.

Digladior zbroje nezapůjčuje, ale kompletní zbroj není pro běžný trénink podmínkou. Podle typu cvičení může stačit jen část vybavení a studenti si proto mohou jednotlivé části výstroje doplňovat postupně.

Na tréninku se běžně pracuje beze zbroje, s částmi ochranné výstroje nebo s tréninkovými náhradami. Kompletní zbroj používá jen část studentů a není nutná k tomu, aby se člověk mohl Harnischfechten věnovat.

Je Harnischfechten vhodný pro začátečníka?

Ano, s Harnischfechten lze začít i bez předchozí zkušenosti s bojem ve zbroji. Není nutné vlastnit kompletní zbroj ani mít za sebou roky historického šermu.

Předchozí zkušenost s dlouhým mečem, zápasem nebo jinými historickými bojovými uměními ale může začátek výrazně usnadnit. Řada základních dovedností – práce se vzdáleností, rovnováhou, tlakem, zbraní a partnerem – se totiž přenáší i do boje ve zbroji.

Harnischfechten je zároveň specializovanější disciplína než základní šerm dlouhým mečem. Vedle práce se zbraní se zde výrazněji uplatňuje zápas, těsný kontakt, páky a práce s výstrojí. Proto je důležité postupovat od základních principů a náročnější situace přidávat postupně.

Pokud tě tedy boj ve zbroji zajímá, není potřeba čekat, až budeš mít kompletní výstroj nebo „dostatečně vysokou úroveň“ v jiné disciplíně. Důležitější je začít se správnými základy a postupně si osvojit specifický způsob boje, který Harnischfechten vyžaduje.

Harnischfechten není jen šerm ve zbroji

Boj ve zbroji mění téměř všechno: způsob obrany, cíle útoku, držení a použití zbraně, vzdálenost mezi protivníky i význam zápasu.

Právě proto je Harnischfechten samostatnou a velmi komplexní částí historických evropských bojových umění. Nestačí vzít techniky boje beze zbroje a provádět je v plátové výstroji. Je potřeba pochopit, jak zbroj mění samotnou logiku boje.

V Digladioru se Harnischfechten věnujeme prakticky – od Halbschwertu a poleaxe přes dýku až po zápas, páky a povaly, a to beze zbroje, s částmi výstroje i ve zbroji podle konkrétního tématu.

Chceš zjistit, jak probíhají pravidelné tréninky boje ve zbroji v Praze?

Boj ve zbroji – Harnischfechten v Praze