Digladior

Tato práce neslouží jako “učebnice šermu”, ale pouze jako ukázka některých šermířských technik. Nezabývá se ani celou škálou informací potřebných k provedení té které techniky (např. střeh, šermířské kroky, přesné polohování zbraně, značkování, práce s dechem, význam výzev, cíle seků, načasování jednotlivých akcí, přesným popsáním vzdáleností mezi soupeři, atd….) Cílem této práce je jen a pouze ukázat na pár příkladech co vlastně je “technika šermu” a umožnit tak čitateli udělat si vlastní názor o tom zda ji chce znát či nikoli.

Techniky zde popisované jsem se naučil od “Školy evropských historických bojových umění – MAGISTERIUM”, konkrétně od svobodného šermířského mistra Petera Kozy.

Technika 1

- odsek býka po soupeřově seku na krk.

• Bojovníci stojí v neutrálním střehu, v bezpečné vzdálenosti (v takové vzdálenosti že na sebe nedosáhnou výpadem).
• Levý bojovník provádí výzvu, sklání hrot dolů a odkrývá tak soupeři svůj horní terč (hlavu a horní polovinu těla). Bojovník vpravo této výzvy využívá k nápřahu na sek pravý býk.
• Pravý bojovník seká na soupeřův krk, levý bojovník provádí kryt a zároveň přední nohu posouvá stranou, tím se jeho tělo dostalo mimo dráhu soupeřova seku. Došlo tudíž k bezpečnému vykrytí soupeřova útoku (jek vlastní čepelí, tak polohou těla).
• Levý bojovník ihned po krytu pokračuje tak že hrot vlastní zbraně přesouvá dozadu a natáčí ostřím k soupeři až se dostane do takové polohy kdy je jeho čepel napřažena na sek pod soupeřovou zbraní. Zároveň při tomto pohybu rukou provádí první polovinu posunu ze zadní nohy.
• Levý bojovník poté pokračuje výpadem se sekem. A to buď sekem tlačeným kdy se snaží zasáhnout soupeřovo podpaždí, pro protivníka velmi těžko krytelný terč.
• A nebo sekem řezovým kdy je soupeř seknut šikmo přes tělo. Všimněte si že levý bojovník při výpadu (rozuměj při vlastním útoku) pokračoval stále v šikmém směru vpřed. Je to proto, že váha těla pohybující se tímto směrem přidává seku energii. Tuto energii by mu samozřejmě přidala i kdyby se útočníkovo tělo pohybovalo přímo k soupeři, tím by ale došlo v tomto případě k příliš velkému zkrácení vzdálenosti a na sek by již nebylo místo.

Technika 2

- zesílený kryt střecha, zkrácení vzdálenosti, povalení soupeře na zem, zakleknutí.

• Bojovníci stojí v neutrálním střehu, v bezpečné vzdálenosti (v takové vzdálenosti že na sebe nedosáhnou výpadem).
• Levý bojovník provádí výzvu do polohy levý trpaslík (laicky řečeno – meč je na levé straně vedle těla, hrotem nahoru a nijak neohrožuje soupeře) a odkrývá tím svůj pravý bok, taktéž spodní a horní terč (nohy a hlavu). Soupeř toho využívá a napřahuje se na sek na hlavu.
• Pravý bojovník seká na hlavu a zároveň se přibližuje krokem, levý bojovník pod ochranou zesíleného krytu postupuje mírně vpřed a blokuje soupeřovu čepel v první třetině. Všimněte si levý bojovník svedl soupeřovu čepel po krytu mírně stranou, tak že ji nemá nad hlavou. Je to opět další jištění pro případ že by pravý bojovník dokázal tento kryt prorazit.
• Levý bojovník provádí krok pravou nohou vpřed tak, že zakročuje za soupeřovu přední nohu a brání jí tak v pohybu do strany (vysvětlení viz dále). Zároveň vede svoji vlastní zbraň tak že své levé zápěstí klade na jednu stranu soupeřova hrdla a poslední třetinu vlastní zbraně na stranu druhou. Pro svoji větší bezpečnost navíc ještě stále blokuje soupeřovu čepel, drží ji ve vazbě příčkou.
• Pravý bojovník teď provede několik pohybů najednou, které budou mít za cíl zhoršení soupeřovi stability, končící až jeho pádem na zem. Jsou zde popisované za sebou, ale v praxi se provádějí najednou: Zaprvé – dojde k propnutí pravé ruky, čímž dojde v výraznému “přitvrzení” úchopu soupeřova hrdla. Z jedné strany na něj tlačí loketní kost (os ulnae) a z druhé ostřím čepel.
• Tento úchop je velmi nepříjemný a nebezpečný, proto pokud ho chcete použít, používejte ho s vědomím že můžete soupeři ublížit. Pravá ruka je zvedána nahoru, čímž dochází k zaklonění soupeřovy hlavy. Levá noha zatlačí proti soupeřovu kolenu a prohne ho dovnitř (rozuměj prohne ho do té strany z které se díváte na fotografii). Posledním pohybem je poté zatáhnutí levou rukou (podpořeno rotací celého trupu) doleva a dozadu. Tento tah trvá dokud nedojde k povalu soupeře.
• Tento poval je ještě možno několika technikami soupeři výrazně zhoršit, ale v rámci udržení jisté “technické náročnosti a laické pochopitelnosti této práce” nejsou zmiňovány. Po pádu pravého bojovníka na zem je možno zakončit pohrozem. Meč už je držen levou rukou opět za hlavici.
• Popřípadě zakleknutím soupeře, blokací jeho rukou (hlavně té ozbrojené) a opět pohrozem vlastní zbraní.
• 

Technika 3

- úhyb a sek do soupeřova seku, zásah na ruku a poté do hlavy.

• Bojovníci stojí v neutrálním střehu, v bezpečné vzdálenosti (v takové vzdálenosti že na sebe nedosáhnou výpadem).
• Levý bojovník nechá klesnout hrot své zbraně k zemi a odkrývá tak soupeři svůj nejcennější terč, hlavu. Pravý bojovník toho využívá a chystá se zaútočit na hlavu shora.
• Pravý bojovník provádí sek na hlavu svého soka. Levý bojovník uhýbá přední nohou šikmo vpřed (na pravou stranu), čímž se dostává z dráhy soupeřova seku a zároveň provádí sek rubovou stranou čepele na soupeřovo pravé zápěstí. Tento sek není tak silný aby mohl soupeře vážně ohrozit, proto se rubové seky zpravidla vedou na takové místa kde i “malý” úder či řez mají význam – hlava, krk, odkryté šlachy na zápěstí či pod kolenem, atd…).
• Levý bojovník pokračuje v rubovém seku až do takové polohy kdy se dostává do nápřahu “ze střechy” – rozuměj, je připraven tnout soupeře shora do hlavy.
• 
• Jedno z mnoha možných zakončení této akce je právě výše zmiňovaný sek na hlavu soupeře.

Doufám že tento mnou vybraný a popsaný zlomek technik které jsem zde nastínil vám ukázal cestu po které je možno s jedenapůlručním mečem kráčet až k mistrovství.

Autor Borek Belfín,
podmistr německé šermířské školy, člen Magistéria, člen České asociace historických šermířů, člen skupiny historického šermu Berounští měšťané.